9. září 2014 | 17.27 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Monika se dívala na zříceninu hradu, po chvíli se rozeběhla přes louku až dorazila k lesu. Běžela po vyšlapané cestičce když se něco pohnulo v křoví kolem kterého právě běžela. Tentokrát ji ani nenapadlo schovat se za strom. Jenom tak stála a čekala až vlkodlak vyleze. Nejednou na ni opravdu skočil a ona padla omráčená na zem. Probudila se v malém a dřevěném domku na stromě. Když se podívala z okna nebo spíše z díry ve zdi uviděla spousty skřítků a víl jak spatřila moc hezkého kluka který byl asi tak plus mínus stejně starý jako ona. "Vítej v naší magické říši!" řekl velmi melodickým hlasem. "Asi čekáš vysvětlení, proč se ti pořád zdál ten sen a proč si tady, že?" zeptal se a bez Moničiny odpovědi pokračoval. "Na zemi je spousta bytostí našeho světa a já jsem pověřen tím je hledat a dopravit všechny do této říše a ty jsi jednou z nich! Ale nejsi jen tak obyčejná! Ty jsi naše nemocnější a nejdůležitější občanka a zároveň poslední kouzelná bytost na zemi." pronesl chlapec důležitě "Naučím tě ovládat všechny tvé schopnosti a až nastane Rudý měsíc, staneš se naší královnou a budeš nám vládnout už navždy, jelikož na naší půdě máš dar nesmrtelnosti." Monika byla tak unešená krásou toho hocha a zároveň se jí líbilo, že se stane vládkyní a ani si nevzpomněla na rodiče a na Amandu na zemi. Okamžitě s nadšením prohlásila že se klidně stane vládkyní této země. Líbilo se jí tam a chtěla tam zůstat už na vždy. "A jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se svého hostitele který jí právě naléval z porcelánové konvice čaj. "Jmenuji se Joe a tahle země se jmenuje Erválie" pronesl nadšeně z toho že se tu Monice líbí a chce tu zůstat. "Já jsem Monika" řekla na oplátku. "Já vím" řekl Joe. Moniku napadly hned tisíce otázek jak to ví ale pak si uvědomila že je v zemi kde žijí víly a tak se radši na nic nezeptala. "Pojď musíme za čarodějem Gustavem" řekl najednou. "Probudí tvé schopnosti a naučí tě je používat a až nastane Rudý měsíc, budeš připravena na korunovaci" při těchto slovech už stáli u dveří a Monika se ani nepodivyla nad tím že se dostali dolů na zem tak že Joe poklepal na kmen stromu, který se ohnul tak, že mohly pohodlně seskočit na zem. Cestou za kouzelníkem se všichni Monice klaněli a ona z toho byla celá pryč. Najednou došli k velkému dutému balvanu ve kterém byly jen dveře a žádná okna. "Tam já s tebou nesmím" řekl Joe "Gustav už tě očekává" "To ty jsi ten vlkodlak z mého snu?" zeptala se rychle Monika. "Ano jsem" pronesl Joe a naznačoval jí že by měla jít za kouzelníkem. Monika se už radši na nic neptala a zaklepala na dřevěné dveře. Jak mile se jich dotkla, zmizely a ona prošla velkým otvorem do dutiny kamene. Hned jakmile prošla se dveře zase objevili. Monika se dostala do velké místnosti ve které bylo jen jedno obrovské křeslo. Najednou z ničeho nic se před ní objevil malý scvrklý stařeček se stříbrným plnovousem až na zem. "Á tady jste už sem vás očekával" zaskřehotal vraním hlasem. Monika tiše pozdravila a Gustav ji okamžitě posadil do toho obrovského křesla a na klín ji posadil skleněnou kouli velikosti kokosu.
Zamumlal nějaké strašně dlouhé věty a v kouli se najednou objevil jakýsi kouř který měnil neustále barvu. Najednou se z kouře vytvarovala nádherná vílí křídla a najednou také zmizela. Monika pocítila na zádech něco neobvyklého a uvědomila si, že jsou to ta křídla co byla v kouli. Kouzelník zase něco zamumlal a kouli se objevily nádherné šaty. Když zmizeli, všimla si Monika že její oblečení se přeměnilo v ty šaty. Kouzelník pošeptal něco do koule a najednou měla Monika v ruce kouzelnickou hůlku! Gustav vzal kouli a vyhodil jí do vzduchu. Monika čekala že se roztříští na milion ostrých střepů ale koule se ve vzduchu jen zatočila a zmizela. Gustav vytáhl z pod hábitu Tlustou knihu která smrděla zatuchlinou. Podal ji Monice a jen jakoby sám pro sebe řekl že má nastudovat první tři kapitoly a za pět dní přijít na přezkoušení. Monika otevřela knihu a spatřila na každé straně jedno kouzlo či zaklínadlo. Vždy byl uveden popis kouzla a pohyb jaký se má udělat hůlkou a poté následovalo zaříkávadlo. "A nebo néé" zaskřehotal stařec. Vzal svou hůlku a zamával s ní nad Monikou. Ta najednou věděla úplně to samé jako kouzelník. Byla naprosto unešená svými vědomostmi ale už byl čas k odchodu. Ze dveří skoro vyběhla, protože se strašně těšila až vyzkouší nějaké to zaklínadlo co měla v mozku. Vyběhla ze dveří ale s úlekem se zastavila. Venku to vpadalo úplně jinak než když vcházela do chatrče. Všude byla tma a všechny bytosti zmateně pobíhaly a hledaly úkryt. Najednou se z mlhy před Monikou vynořila vysoká postava v černém plášti. Měla bílou pleť a žluté oči které zářily ve tmě. Najednou se vedle Moniky objevil Joe. "Pojď! Musíme pryč" zakřičel aby ho Monika přes všechen ten zmatek slyšela. Postava v černém byla už jen pár metrů před Monikou. "Jde po tobě!!" řekl Joe a táhl Moniku do nejbližšího úkrytu.
Zpět na hlavní stranu blogu
Toto je můj život, tak mi nikdo laskavě nekecejte do toho jaký je :-*
