Toto je můj život, tak mi nikdo laskavě nekecejte do toho jaký je :-*
1. kapitola
9. září 2014 | 17.28 |
Monika se s trhnutím probudila. Už zase se jí zdál ten sen a už zase se kvůli němu nevzbudila včas. Ani budík ji nevzbudil, ale ona neměla čas být naštvaná. Rychle se oblékla, vyčistila si zuby a s rohlíkem v ruce a školní taškou na zádech utíkala na autobus. Rodiče už byli v práci a tak nebyl nikdo kdo by ji dovezl včas do školy. Když utíkala na zastávku, myslela na to o čem se jí zdálo každou noc. Vždycky stála na nějakém kopci a dívala se na zříceninu hradu. Po chvíli se otočila a běžela nějakou loukou plnou kopretin. Najednou byla noc a Monika se dostala do lesa. utíkala dál po vyšlapané cestičce. Najednou v křoví u kterého stála něco zašustilo, rychle se schovala za strom a pozorovala křoví. Vypadalo to, že z něho něco vyskočí a Monika se začala bát. Když už něco pomalu vylézalo, probudila se. Vždycky ve stejný okamžik.
Když přemýšlela nad tím co v tom křoví asi bylo, dobíhala už na zastávku. Autobus zrovna zastavil a tak rychle nastoupila a opět začala přemýšlet. Najednou ji v kapse zadrnčel mobil. Byla to její BFF Amanda. "Tak co zdálo se ti zase to samé?" vyptávala se okamžitě Amanda místo pozdravu. "Nechápu, že se na to vůbec ptáš když se mi to zdá už každou noc po dobu čtrnácti dní." odpověděla Monika. "Jo jo tak promiň, jen jsem se chtěla přesvědčit, ale k věci. Mám plán jak zjistit proč tě budík nikdy nevzbudí včas." řekla hrdě Amanda. "Jaký?" Monika byla celá nedočkavá co její chytrá kamarádka vymyslela. "Dneska u tebe přespím a v tu dobu kdy si myslíme že se ti ten sen zdá tě zkusím proudit." rychle vysvětlila Amanda. "No je pátek a to znamená že rodiče nejsou doma, takže by to šlo." přemýšlela Monika. "Tak že k tobě přijdu v šest. Zatím čau už musím." bez rozloučení zavěsila.
To už byla Monika na zastávce před školou. Rychle vystoupila a naštvaně si pomyslela: "Proč má ten autobus každý den takové zpoždění?! A zrovna tak dlouhé. Zrovna když mám první hodinu psát test který rozhodne jestli propadnu či ne" Rozzlobeně se přezula a utíkala do třídy. Učitel matematiky zrovna rozdávala testy. Monika vtrhla bez klepání do třídy a on se na ní překvapeně zadíval. "Moniko, i když ti je už 14 let stále ještě neumíš chodit včas do školy?" pronesl učitel. "Omlouvám se ale autobus měl zpoždění." "Tak si sedni. Na lavici máš test." řekl Monice a potom k celé třídě: "Až zazvoní všichni mi test odevzdají. Ani dřív ani později Můžete začít psát."
Když zazvonilo, byla Monika spokojená. Myslela si, že test dopadl dobře a že dostane jedničku. Další hodiny pro ni plynuly hrozně pomalu. Při poslední hodině měla zase matematiku. Učitel opravoval testy a žáci mohli dělat úkoly. Na konci hodiny Monika zjistila, že dostala za jedna. Byla moc spokojená a tak jako vždycky když se jí povedl důležitý test, se vykašlala na oběd a dřívějším autobusem jela domů. Doma si potom vyndala z ledničky Coca Colu a krabici nuttely. Plácla sebou do polohovacího křesla a pustila si televizi. Cpala se nuttelou do té doby než nemněla hlad. Najednou byla nějaká unavená. Řekla si že Amanda přijde až za hodinu a že si může na chvíli schrupnout.
Probudilo ji táhle zvonění zvonku ode dveří. Uvědomila si že je to Amanda a rychle běžela otevřít. "Zvoním tu už 10 minut!!!" prohlásila naštvaně Amanda místo pozdravu. "Promiň. Usnula jsem a zase se mi zdál ten sen." Omlouvala se Monika. "Ale tentokrát to bylo takové jiné a už vím co nebo kdo se ukrývá v tom křoví"
Komentáře
| RE: 1. kapitola | widow | 02. 09. 2014 - 21:22 |